Bála se vody, teď je poprvé v reprezentaci. Beková pojede na ME s originálním heslem

Debutantka reprezentačního týmu, která ráda peče, fascinuje ji lidský mozek a kdysi mívala strach z vody. A když někam jede, hlídá si, aby její loď na střeše nebo na vleku směřovala dnem dolů a špičkou dopředu. „Nikdo se přece na trati nechce převrátit nebo couvat,“ usměje se kajakářka Kateřina Beková. V jednadvaceti se poprvé dostala do seniorského reprezentačního týmu vodních slalomářů.

Na poslední dubnový víkend jen tak nezapomene. Ustála tlak nominačních závodů a stala se z ní reprezentantka. V rozhodujícím závodě skončila druhá o pouhé čtyři setiny za Antonií Galuškovou. “Když jsem dojela a viděla jsem, že budu na bedně, tušila jsem, že by to mohlo klapnout,“ vzpomíná. “Slzička ukápla, ale na slavení jsem neměla sílu ani chuť. Dlouhá nominace mě vyšťavila.“

Byla to sladká odměna pro slečnu, která na divoké vodě začínala už v pěti letech doma v Opavě. Platila za hyperaktivní dítě: chodila snad na všechny dostupné kroužky, dělala i gymnastiku nebo atletiku. „Strašně ráda jsem běhala, což dneska moc nemusím,“ směje se. „Na vodě jsem měla pár krizí, ale mamka mě u slalomu udržela. Oběma rodičům jsem vděčná za to, kde dneska jsem.“Jako teenagerka nesnášela eskymácké obraty a bála se, že se utopí. „O pár let starší kluci mívali velkou zábavu z toho, že mě topí. Donutilo mě to naučit se vydržet chvíli pod vodou, nebát se a včas se zvednout. Kluky to přestalo bavit a já najednou byla silnější,“ vykládá s odstupem. „Ovšem respekt k vodě mám doteď, bez něj by to nešlo.“

Opavu v patnácti vyměnila za Prahu, do metropole odešla jen s maminkou. „V půlce prváku na střední jsem kvůli tréninkům a soustředěním měla problémy s docházkou, vyhrožovali mi komisionálními zkouškami. Když se mi v té době naskytla možnost jít do Prahy, neváhala jsem. Ze začátku jsem byla trochu vykulená, všechno pro mě bylo nové, ale teď bych Prahu nevyměnila,“ vypráví po tréninku v Troji. Čiší z ní energie, při odpovědích se často usmívá a cítíte, že si povedené období užívá.

Nemá ráda houby, nepotěšíte ji ani koprem, hráškem či vařenou mrkví. Na začátku jsme zmiňovali její pekařskou vášeň, ale… „Sladké vlastně moc nemusím, takže obvykle všechno rozdám,“ hlásí studentka psychologie. Letos by mohla být bakalářkou. „Baví mě šťourat se v mozku. Možná to vyzní zvláštně, ale nevadilo mi dívat se ani na řezání mozku jedince s Alzheimerovou chorobou,“ popisuje s nadšením v hlase. Jednou by se mohla věnovat i sportovní psychologii, ale na to má ještě čas. Její kariéra se slibně rozjíždí. „O profesionálním sportování jsem vlastně nikdy moc nepřemýšlela, beru to jako příjemný bonus. Je fajn dělat to, co mě baví, a ještě za to dostávat peníze,“ potěšeně říká loňská mistryně světa do 23 let v kajak krosu.

Ještě, než si mohla doma na tradičním místě nad postelí vystavit zlatou medaili, zažila v Krakově bláznivý příběh. Kvalifikovala se z posledního možného místa, ale pak… „Ve finále jsem se donutila rychle pádlovat, abych všem ujela,“ chechtá se. „Bylo krásné slyšet hymnu, je to pro mě nejhezčí část vítězství. Kros mám ráda, ovšem ve slalomu by to bylo ještě o kousek hezčí. Třeba to někdy přijde, jsem pořád na začátku.“ Teď se chystá na mistrovství Evropy ve slovinském Tacenu, což bude její první velká akce mezi dospělými. „Ráda bych zajela tak, abych byla spokojená já i trenér. Jsem zvědavá, jak to zvládne moje hlava,“ ozve se v ní budoucí psycholožka. „Loni mě hlava překvapovala spíš negativně, letos pozitivně. Nabrala jsem sebevědomí a celkově se mi jezdí líp.“

Tacen je specifický, tamní trať mnoha závodníkům nesedí. „Taky k nim asi patřím. U nás v Troji hned poznám, jestli jsem zajela dobře nebo špatně, ale v Tacenu nemůžete na pocity spoléhat. Když si myslíte, že to klaplo, máte šílený čas, a naopak,“ líčí. „Můžu si sednout na vlnu, která půjde proti mně, ale taky mi to může nádherně klouznout. Trenér mi říká, že umím vodu číst, tak snad se mi to povede i tentokrát.“

„Finále by bylo krásné, ale beru to s obrovskou pokorou,“ poví o cílech pro evropský šampionát. Má i teoretickou šanci na olympijskou vstupenku, po které zatím sahá rivalka Galušková. „Škoda těch čtyř setin v Troji,“ mrzí ji. „Na druhou stranu by mě před pár týdny vůbec nenapadlo, že si vyjedu seniorskou repre a budeme se bavit o olympiádě. Jsem vděčná za to, co mám, a třeba znovu překvapím.“