Kateřina Kudějová má v kapse Tokio a těší se na Troju

I když jí republikový titul utekl, má již splněno. V létě bude podruhé bojovat o olympijské kovy. Svoji poslední světovou medaili získala před pěti lety na šampionátu v Londýně, kde nenašla přemožitelku. A medaili by chtěla také z olympiády v Tokiu. Ale ještě předtím bude možnost poprat se o evropské tituly na domácí trati v Praze - Troji.

V domácí kvalifikaci si předvedla vyrovnané výkony. Jak se teď po úspěšné nominaci cítíš?

Jsem hrozně ráda, že mi to všechno vyšlo. Měla jsem trochu horší roky. Stala se spousta věcí v mém osobním životě, takže to bylo těžké. Myslím si, ž e jsem se teď dala dohromady. Pomohla mi i psycholožka. Také jsem přišla na věci, které mi pomáhají. Umím se uklidnit a vím, s čím jít do závodu.

Jak důležitý bude teď pro tebe závod ME v Troji?

Je pravda, že můj hlavní cíl byl letos vyjet místenku na OH, a to se mi už povedlo. Ale neznamená to, že pro mě sezóna skončila. Evropu beru jako vrchol sezóny a tak i přistupuji k přípravě. Trénink je teď ale rozhodne příjemnější.

Všechno se teď bude točit kolem Tokia. Jak se namotivuješ na co nejlepší výkon?

Všichni říkají, jak je ježdění na domácí trati výjimečné. I já mám nejraději závody doma, když povzbuzují diváci. I když letos to bude asi jiná atmosféra. Já chci předvést co nejlepší výkon a uvidíme, jak to nakonec dopadne. Můj cíl je předvádět dobré výkony ve všech závodech, nejen na olympiádě. Jsem ráda, že jsem se vrátila ke svým někdejším jízdám, klidným, hezkým a plynulým.

Jak vůbec bereš současnou situaci v době koronaviru? Jak se plánují další tréninky a soustředění?

Ještě úplně nevíme, jak to bude s přípravou a kam se vlastně dostaneme. Uvidíme. Každopádně vůbec jsme si v průběhu karantény nedali volno, takže ten trénink byl dost náročný. Když jsme ani nevěděli, jestli vůbec budeme mít proč trénovat.

Měla si čas věnovat se dalším koníčkům?

Během karantény jsme normálně trénovali, rozhodně víc, než kdy jindy. Já jsem zaměstnanec, takže se pro mne nic nezměnilo. Akorát nás bylo na trénincích mnohem míň a chodili jsme v dané hodiny. Takže to pro nás bylo mnohem lepší. Konečně jsem taky strávila nějaký čas v Praze, s přítelem Tomem jsme se věnovali zahradě, když jsme měli volno a chodili jsme hodně běhat, tak jsem konečně poznala Kbely, kde už nějaký ten rok bydlím.

Jedna věc je už ale jistá: Po Evropě se ze slečny Kudějové stane paní Minaříková?

Úplně se nechci vzdát toho současného jména, ale určitě si chci vzít i Tomášovo (snoubence). Budu nejspíš Minaříková Kudějová. Svatbu jsme přesunuli na 2. října. Obávali jsme se, jestli na námi nahlášený termín nepřipadne přeložené mistrovství Evropy v Praze. To se sice nakonec koná až týden poté, ale říkala jsem si, že kdyby se na Evropě ještě dojížděla olympijská kvalifikace, bylo by to blbé.

Letos si oslavila jubileum a zařadila ses už mezi třicátnice. Cítíš na sobě nějakou změnu?

Je pravda, že když jsem v lednu prolomila 30ku, tak jsem měla takový blažený pocit, jako by přicházelo to nejlepší období života, jak se říká. Ale myslím, že to bylo spíš tím prostředím, protože jsem zrovna měla pauzu po soustředění na Novém Zélandu a pomalu se přesouvala na soustředění do Austrálie. Myslím, že se ale vůbec nic nezměnilo. Jen je hezký, že už jsme v tomhle věku dostatečně vyzrálí na to, abychom mohli sami posoudit co je pro nás nejlepší a všechno si začít plánovat a přizpůsobovat sami sobě.

Foto: Jan Homolka, kanoe.cz